Historie obce
Počátky obce sahají do první poloviny třináctého století století, kdy byla založena jako vesnice na území, které patřilo Zlatokorunskému klášteru. Existenci osídlení v této době dokládají archeologické nálezy střepů tuhových nádob a zásobnic. První písemná zmínka je z roku 1400. První osídlení na území obce zřejmě souvisí i s pozdně laténským hradištěm Vrata nad Jámou. Obyvatelé se v minulosti živili zemědělskou a lesní výrobou, v obci pracovali i drobní řemeslníci. V období třicetileté války bylo území obce zpustošeno vpádem vojsk pasovského biskupa Leopolda. A trvalo několik let, než se život v obci obnovil.
V Mičovicích byla v roce 1886 postavena budova nové školy, která sloužila školnímu vyučování až do roku 1974, kdy byly škola zrušena a děti od té doby dojíždějí do školy v sousedních Lhenicích.
Obec vždy byla na styku jazykového okruhu českého a německého, dnešní místní části Frantoly a Klenovice byly až do roku 1945 osídleny občany německé národnosti. Oba národy spolu v obci dobře vycházely až do roku 1935, kdy začala v německém pohraničí nabývat významu Henleinova Sudetoněmecká strana. Po Mnichovské dohodě říjnu 1938 byly obsazeny německou armádou místní části Frantoly a Klenovice a přičleněny k Velkoněmecké říši, staly se součástí Východobavorské marky (Bayerische Ostmark) se sídlem v Bayreuthu a město Prachatice bylo sídlem zemského rady (Landrata). V prvních dnech záboru čs. pohraničí byly zabrány i Mičovice a Jáma, po 3 týdnech byly vráceny zpět do ČR. Hranice mezi ČR a Německem vedla v naší obci těsně u Mičovic, nad Jámou a Ratiborovou Lhotou.
V květnu 1945 byla obec osvobozena jednotkami americké armády, které byly poté ubytovány ve školách v Mičovicích a ve Frantolech až do října 1945. Po odsunu obyvatel německé národnosti v roce 1945 a 1946 byly Klenovice osídleny občany české národnosti z blízkého okolí a Frantoly s bývalou vesnicí Malonín, srovnanou se zemí v r. 1957, i reemigranty ze Slovenska a Rumunska.
Mnozí z nich nebyli zvyklí hospodařit v drsných podmínkách Šumavy a tak jich naprostá většina postupem let odešla. V roce 1962 byly sloučeny bývalé samostatné obce Frantoly, Jáma, Klenovice,
Mičovice a Ratiborova Lhota do jednoho správního celku – obce Mičovice, který vydržel dosud i přes krátké období od roku 1985 do roku 1990, kdy byla obec sloučena do tzv. střediskové obce Lhenice.
Postupně se dařilo budovat v obci nové komunikace, vodní nádrže, vodovody, kanalizace, prodejnu a kulturní sál, veřejné osvětlení, hřiště a pod.
Z historie školství v obci Mičovice
Děti z Mičovic a okolí zprvu docházeli do školy ve Lhenicích. Teprve výnosem Zemského gubernia pro Království České ze dne 9.4.1820 bylo rozhodnuto, že v Mičovicích bude zřízena samostatná škola, do které budou docházet děti z Jámy a Lhotky (Ratiborovy Lhoty). Zřízení samostatné školy v Mičovicích bylo zdůvodňováno tím, že „za příčinou velké dalekosti od matčiného školního místa Elhenice a pak z ohledu špatné a nebezpečné cesty za potřebné uznáno bylo“
Při otevření školy tuto navštěvovalo 62 školou povinných dětí. Učitel měl dostávat za vyučování jednoho dítěte týdenní plat 2 krejcary. První učitel se připomíná 12.9.1820 a jmenoval se Matěj Neumann a působil v Mičovicích ještě v roce 1821. Jeho nástupcem byl Václav Kupeček, který se objevuje v Mičovicích v roce 1823. Tehdy kromě peněžního platu dostával ještě 6 sáhů dříví ročně.
V roce 1823 bydlelo v Mičovicích 14 sedláků a 8 chalupníků, ve Lhotce 8 sedláků a 3 chalupníci a v Jámě 5 sedláků a 11 chalupníků. Již v roce 1827 bylo jednáno o postavení nové školní budovy. Dne 15.3.1835 uváděl mičovický učitel, že se děti učí ve stáji, která byla vystavěna mičovickým sedlákem Janem Matschlem z č.p. 5. Následujícího roku si učitel stěžoval, že ve škole mičovické není pro učitele ani stůl a židle, tabule že náleží obci. V místnosti stojí pět školních lavic a „světlo přinášejí 4 okna“.
Téhož roku byla uzavřena patronátním úřadem smlouva s Janem Matschlem na pronájem místa u něho pro vyučování dítek. Smlouva platila na 10 let počínaje 1. červnem 1836. Roční nájem měl obnášet 20 zlatých. Z této částky bude platit 6 zl. 40 krejcarů netolické a krumlovské panství a zbytek uhradí školní obce Mičovice, Jáma a Lhotka. V Mičovicích se také učitel Václav Kupeček oženil v roce 1842. Za manželku si vzal dceru Tobiáše Šímy Rozinu z č.p. 8. Svědkem na jeho svatbě byl učitel ze sousední školy ve Lhenicích Florián Osner. Václav Kupeček zemřel v Mičovicích 3. října 1868, ve věku 73 let. Matrika zemřelých obce Mičovic z let 1785 – 1915 uvádí příčinu jeho smrti „vrhnutí krve“. V době smrti učitele Václava Kupečka již byla škola v domě dnešní č.p. 15, kde byla až do postavení nové školní budovy v roce 1886 na jejíž stavbu přispěl i kníže Schwarzenberg částkou 714 zl. 69 kr.. Tehdejší zápis v kronice školy sděluje, že slavnostní vyměření parcely pro novou budovu školy bylo provedeno v říjnu 1886 a doslova je dále uvedeno: “a v říjnu toho samého roku bylo provedeno svěcení školy“. Na stavbě se podle zápisu v kronice podíleli občané z Mičovic, Jámy a Ratiborovy Lhoty. Na tehdejší dobu byla stavba úctyhodný výkon a její rychlost se také o několik málo let později vymstila, jak je kronice zapsáno, „že spadlo dřevěné schodiště do patra“, a“nové kamenné schodiště, dodali řemeslníci z Frantol a Malonína.“ Nová dvoutřídní školní budova byla postavena na místě bývalé obecní kovárny, která byla přemístěna do budovy bývalé školy v č.p. 15. Kovárna zde byla až do roku 1933, kdy byla postavena nová kovárna č.p. 10. Pamětníci si snad ještě vzpomenou, že v této budově byly nad dveřmi v chodbě do místností nápisy: Škamna školní a Byt učitelův. V roce 1882 měla škola jednu třídu a učitelem byl Jan Křišťan.
Do mičovické obecné školy docházely děti z Mičovic, Jámy a Ratiborovy Lhoty. V budově školy byl byt pro učitele, ve sklepě měl učitel i stáj pro jeden kus dobytka. Na zhradě školy bylo jednoduché tělocvičné náčiní. Dětem z Frantol a Klenovic sloužila škola ve Frantolech. V roce 1900 již měla škola v nové budově dvě třídy s učiteli Josefem Gregorou a Tomášem Peckou, v roce 1923 opět dvě třídy a učiteli byli Jan Veselý a Václav Hart, v roce 1934 měla škola stále dvě třídy a učiteli byli Václav Hart a Marie Hartová.
Mičovice měly v tomto roce celkem 246 obyvatel. V roce 1940 měla škola stále dvě třídy a učiteli byly Jan Lapka a Marie Hovorková. Koncem války sloužila budova školy jako ubytovna pro německé uprchlíky z východu a po osvobození naší vlasti sloužila jako ubytovna amerických vojáků až do října 1945, kdy se vojáci USA vrátili zpět do Ameriky. V padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech na škole učili učitelé: Roman Konrát, Jan Lapka, Jan Kavka, Růžena Hezoučká, Růžena Soukupová, v roce 1967 je ve statistice školy uvedena Marie Ondráková.
Od poloviny sedmdesátých let byla jedna třída školy v neděli využívána jako místnost pro setkávání mládeže a promítání filmů a různé společenské akce v obci.
Poslední ředitelkou školy byla paní Anna Šimková z Nebahov. Škola sloužila svému účelu necelých 100 let, až do roku 1974, kdy byly děti z obce převedeny do nově postavené školy ve Lhenicích. Je třeba vzpomenout obětavé úsilí všech učitelů na mičovické škole v rozvoji kulturního a společenského života obce. Učitelé byli nadšenými ochotníky, řídící učitel Jan Veselý byl zakladatelem hasičského sboru v Mičovicích v roce 1900 a v roce 1907 v Jámě, učitelé byli i knihovníky a pracovali ve veřejné správě.
V budově školy byla dále pouze mateřská škola, místní lidová knihovna a úřadovna místního národního výboru, v bývalém kabinetu byla i mládežnická klubovna.
Po sloučení obce do střediskové obce Lhenice v roce 1985 sloužila úřadovna MNV jako místnost pro občanský výbor v Mičovicích. V průběhu let 1987 – 1989 byla budova školy opatřena novou fasádou a novými okny, byly provedeny i vnitřní úpravy – vybourání příček mezi bývalou kanceláří a zasedací místností MNV a ve vzniklém prostoru byla vybudováno pohostinství. Instalováno bylo ústřední vytápění celé budovy. Bylo rekonstruováno staré nevyhovující sociální zařízení a přistavěn výčep, zřízena kuchyňka pro ohřev jídel a přistavěno venkovní schodiště do mateřské školy v prvním patře budovy.
V roce 1990 byla v místnosti bývalého občanského výboru a mládežnické knihovny zřízena úřadovna obecního úřadu.
Po ukončení provozu mateřské školy byly třídy v 1, patře budovy pronajímány několika firmám. V současné době je budově bývalé školy v přízemí pohostinství, obecní knihovna a obecní úřad. ¨
Zastupitelstvo obce Mičovice připravuje v současné době projekt a stavební povolení na přestavbu budovy bývalé školy na obecní víceúčelový dům, ve kterém by měly být v patře a na půdě vybudovány byty a přízemí a suterén by sloužil jako úřadovna obecního úřadu, obecní knihovna a pohostinství.
Prameny:
Josef Mašek: Paměti o školách a učitelích na Prachaticku, ONV Prachatice 1969Kronika školy v Mičovicích
